Březen 2009

Další "starší" montážky...

26. března 2009 v 8:19 | Majka |  Mé fotomontáže
Takže jsem tak nějak zjistila, že mi tu chybí některé mé montáže, které se třeba objevily jinde, tak je tu dávám... prostě jen tak, aby tu byly :-) Takže nečekejte žádné novinky :-) Ani už nevím, jak šly za sebou chronologicky, ale možná to bude poznat podle kvality... nevím... nějak je sem dám a vy si to přeberete podle svého :-)













No... a to je prozatím tak nějak vše :-)

Bill na pódiu

19. března 2009 v 23:32 | Majka |  Fotky
Já se hned na začátku omlouvám, ale já sem prostě neumím dát jednu... nebo dvě fotky... já jich sem vždycky musím naflákat do jednoho článku tolik... ach jo... ale já nějak neumím vybrat ty nejhezčí, protože se mi líbí všechny :-( A to jsem se ještě držela a opravdu jich pár "vyřadila"... s těžkým srdcem :-)
Takže tady máte Billa a jeho klečící - sedící pózy na pódiu :-)














Sexy bříško

16. března 2009 v 21:13 | Majka |  Fotky
Dneska jsem u Evelyn našla super fotky Billa... a jeho bříška :-)
A musím říct, že některé ty obrázky mě až šokovaly! Bože, jak může nosit ty kalhoty až TAKHLE nízko? Jak mu tam vlastně držej? Vždyť to snad ani není možný!

Tady jsou... já to pořád ještě nechápu... není to od něj jasná provokace? :-)




Předpokládám, že to je všechno z jednoho koncertu... podle vlásků začátek roku 2006? Ještě neměl ani hvězdičku :-) Bože, ten koncert bych chtěla zažít :-)

Ale ani v pozdějších dobách to nebylo o moc lepší (horší? :-) ):




A takovýhle pohled bych si taky nechala líbit :-) :



Pino Melen podruhé :-)

15. března 2009 v 10:51 | Majka |  Moje já
Tak a dneska pro změnu zase jednou článeček, který se nebude týkat TH ani dvojčátek... :-)
Bude opět o Pinovi Melenovi, protože jsem na YouTube narazila na některá jeho stará videa... já vím, že to tady asi nikoho moc nezajímá, ale tenhle človíček pro mě býval kdysi docela důležitou osůbkou, tak to tu prostě chci mít :-)
Takže... Pino vložil na YouTube písničku z pohádky, ve které před lety hrát (což jsem ani nevěděla). Tuhle písničku jsem od něho slyšela snad jen jednou v životě a přesto mi v hlavě zůstala do dneška. Asi není ničím vyjímečná, ale já jsem moc ráda, že jsem ji našla, tak se tu s vámi o ni podělím. Jmenuje se Neznám její příjmení:


Další viz celý článek :-)


New Bill

9. března 2009 v 23:34 | Majka |  Fotky
Já vím... tyhle fotky jsou všude... ale mě to nevadí, prostě je tu chci mít taky, protože se mi tu Bill neuvěřitelně líbí :-)
Takže... první obrázek mám právě teď jako tapetu na mobilu:


A tenhle druhý tam mám jako "spořič obrazovky" :-)


Twins...

5. března 2009 v 6:00 | Majka |  Fotky
Už jsem sem docela dlouho nešoupla žádné fotečky našich miláčků, tak to musím napravit...
A když jsem tak vybírala ty pravé, vzpoměla jsem si na jeden text, který kdysi koloval u jedné fotky, která teda s TH nemá absolutně nic společného, ale sem se podobná věta prostě hodí:

"Nevím jak přesně to funguje, ale když se na tu fotku(y) budete dívat dostatečně dlouho, objeví se vedle dvojčat i Géčka" :-) No jako... já se Géčkům fakt omlouvám, ale občas jsou Billem a Tomem opravdu tak zastíněni, že si jich je stěží všimnu... :-)

A teď už těch pár foteček:


Zbytek pod perexem :-)


Vytoužená hvězdička :-)

1. března 2009 v 22:52 | Majka |  Moje já
Ták...konečně se můžu pochlubit něčím, na co už jsem se strašně moc docela dlouho těšila :-)
Začnu trošku obšírněji, ale snad to nevadí... (o co jde půjde poznat stejně už z první věty) :-)
Že se mi líbí tetování, vím už dlouho.
A kolikrát jsem se přistihla, že jdu městem a závistivě si prohlížím různé obrázky navždy zvěčněné na něčím těle... Nelákaly mě tedy ty ohromné barevné "malby" přes celá záda nebo ruce celé schované pod nánosem barevného inkoustu (či co to je) znázorňující rozšlebenou lebku... to ne :-)
Spíš drobnější černé motivy, ať už byly kdekoliv - na rameni, noze, paži...
V pubertě jsem měla za to, že to je záležitostí spíš takzvaných celebrit - oni přece můžou všechno a to, že si nechají takhle ozdobit tělo prostě patří ke způsobu jejich života.A v tý době to asi i byla trochu pravda, zas tak moc "normálních" lidí si tetování dělat nenechalo.
Jenže v poslední době (mám tedy na mysli posledních pár let) jsem zjistila, že i tohle lze brát za běžnou věc. Tetovací salóny rostou v každém městě jak houby po dešti a vlastně každý si může nechat vytetovat cokoliv ho napadne - a je to úplně stejné, jako si třeba zajít do kadeřnictví a nechat si změnit účes. Jen tohle je trvalejší rozhodnutí a o to asi i víc osobnější.
I přesto mi to stále přišlo tak nějak nereálné - prostě jít a něco takového si nechat udělat. Proč? Nevím... Snad že mi tihle lidi, kteří to rozhodnutí už udělaly a opravdu si na své tělo nechali udělat osobní odkaz sebe samého, přišli tak nějak... vyjímeční, sebevědomí... A to já přeci nejsem!
A co se tedy změnilo? Zamilovala jsem se... :-) Nejen do konkrétního člověka, ale taky do jeho hvězdičky :-) I když jsem dlouho předtím přemýšlela, jaké by ono vytoužené tetování mělo být, pořád jsem si nebyla jistá. Teď už ano. Stačil jediný pohled a měla jsem jasno.
Miluju hvězdy a takhle je prostě nádherná. A nezáleží na tom, že ji má na svým těle právě Bill, prostě tenhle motiv mě naprosto dostal a už od léta, kdy jsem ho viděla poprvé, jsem věděla, že to je to, co jednou bude "zdobit" i moje tělo :-)
Musím říct, že na mě doma můj miláček nejdřív koukal trochu jako na blázna, když jsem s tím přišla poprvé. Asi si myslel, že si dělám srandu :-) Ale postupem času zjistil, že to myslím vážně a nějak mu nezbylo, než souhlasit :-) Je pravda, že pokud by byl zásadně proti, tak bych do toho nešla...
Naštěstí to vzal s nadhledem a nakonec to byl on sám, kdo mi přes kolegu z práce vyjednal schůzku u jeho kamaráda - tatéra...
Poprvé jsem tam byla tuhle středu. Donesla jsem mu fotku "své" hvězdičky, byla to přesně tahle:


Domluvily jsme se na sobotu dopoledne a on mezitím udělal ještě jeden "zákrok", který tu popíšu někdy později :-)
No a pak nastala sobota a já... trošku vyklepaná... jsem se k němu vydala znovu. I když musím říct, že zas tak moc vyklepaná jsem nebyla, vlastně - ani nevím proč - jsem se toho moc nebála. A jsem strašně ráda, že samotný "akt" byl dokonce lepší, než jsem doufala.
Bolest nebyla vůbec nějak hrozná, v pohodě se to dalo vydržet. Některá místečka byla trošičku citlivější, ale znám tedy mnohem bolestivější věci.
Můj manžílek mohl být celou dobu u mě a tu hodinu a půl, co jsem tam strávila, byla pohodová atmosféra. Tatér byl sympatický mladý muž a když se mě zeptat, kolik mi vlastně je, já mu odpověděla a on se zatvářil překvapeně s tím, že by mi tedy hádal míň, byl mi ještě sympatičtější :-)
I když on si o mě možná na konci musel myslet, co jsem to za blázna, když už jsem měla svou vysněnou hvězdičku a blaženě jsem se usmívala jak měsíček na hnoji :-)
Takže... hvězdička už je tam, kde má být... tedy na mých "ctěných" zádech a vy se můžete podívat tady (no není krásná??? :-) ):