Mé FF vícedílné - Zachraň mě!

Zachraň mě! 12.díl

9. srpna 2009 v 20:04 | Majka
Tak konečně... po opravdu dlouhé době... je tu další díl povídky Zachraň mě! :-)
Jsem trochu na rozpacích, netuším, jestli se bude líbit... a v téhle chvíli netuším ani to, jak bude vše pokračovat...
Nevím, co k tomu víc říct... snad jen to, že pokračování bude snad brzy :-)


Doktor Brückner rychle vyťukal dvě čísla na telefonu na svém stole , představil se a chvíli tiše poslouchal. Už po prvních slovech se užasle zahleděl na Toma, který stále ještě strnule seděl v křesle a v očích se mu zračil strach. Strach o Billa. Věděl, že něco není v pořádku…
Peter několika slovy odpověděl někomu na druhém konci linky, položil sluchátko a rychlými pohyby sesbíral popsané papíry ze stolu zpět do desek. Než se vydal ke dveřím, otočil se nerozhodně na Toma:
"Musím teď za vaším bratrem, zdá se, že se mu přitížilo. Můžete počkat tady… ale byl bych raději, kdybyste se vrátil k té milé sestřičce a…"
"Půjdu s vámi," nenechal ho Tom domluvit.
Peter si povzdychl. "Tome, to není dobrý nápad. Potřebujete si odpočinout. Nenuťte mě k tomu, abych vám musel něco nařizovat!"
"Doktore Brücknere, já tam musím být s ním. Dokážete to pochopit? Sakra, měl jsem tam být celou dobu!"
Zvláštní naléhavost v Tomově hlase donutila Petera na okamžik zaváhal. "Ale… vážně si myslím, že…"
"Prosím!"
Peter se zahleděl mladíkovi do očí a po chvíli rezignovaně pokýval hlavou. Neměl teď čas se dohadovat… a tušil, že by stejně prohrál.
"Fajn. Ale budete se držet dát!"
Společně vyšli na chodbu, Tom se skloněnou hlavou následoval Peterovy rázné kroky.

Zachraň mě! 11.díl

24. června 2009 v 9:42 | Majka
Tak jsem tu se slíbeným dalším dílkem ZM! :-)
Jak jsem psala v předešlým článečku, je docela dlouhý, tak jen doufám, že nebude moc nudný... ono to sluníčko v Chorvatsku bylo opravdu horké, tak možná to bude trochu znát :-)
Jo a ještě jedna věc... kdyby se vám nezdály některé údaje ohledne twinsátek, tak se nezlobte... to byl jen takový můj odhad, jak by to v té době mohlo být a třeba to není tak úplně podle skutečnosti :-)


Dlouhá prostorná chodba byla prozářena jasnými paprsky dopoledního slunce. Odrážely se od pečlivě vytřené podlahy i sněhově bílé zdi, podél které stálo několik jednoduchých kovových lavic. Až na občasný tlumený zvuk, doléhající sem z nedalekého parčíku, zde bylo ticho. Tíživé ticho… dusivé, plné obav.

David, který společně se Sakim dorazil k obrovské budově fakultní nemocnice hned za houkající sanitkou, teď sklíčeně seděl na nepohodlné lavici, zachmuřený bodyguard stál se založenýma rukama u pootevřeného okna. Oba co chvíli zabloudili znepokojeným pohledem se schoulené postavě mezi nimi.

Tom seděl strnule na zemi, opíral se o zeď, hlavu zabořenou mezi lokty položenými na pokrčených nohou. Dlouhé vlasy, spletené v silné dredy, měl rozhozené po zádech, obvyklá čelenka a kšiltovka zůstaly zapomenuté v hotelovém pokoji. Stejně jako další věci, bez kterých se jindy neobešel - telefon, peněženka… na nic z toho při svém odchodu nemyslel, všechno to ztratilo na významu.

Po příjezdu do nemocnice předal doktor Brückner Toma do péče jedné starší milé sestřičce s jasnými instrukcemi - podat mu uklidňující injekci a uložit ho k odpočinku.
To by jí to Tom ovšem musel dovolit. Utišující lék i nabízenou postel rázně odmítl - on tu přece nebyl tím, kdo potřebuje pomoc. Všichni tihle lidé se měli starat o Billa, o jeho brášku, a ne se rozptylovat zbytečnými starostmi o Tomovo zdraví…

Zachraň mě! 10.díl

12. června 2009 v 11:17 | Majka
Tááák... za necelé tři hodiny už budu sedět v autobusu a ujíždět k moři... ale jsem moc ráda, že jsem ještě před tím stihla dopsat další díleček Zachraň mě! :-) Je o něco kratší než ty ostatní - ne, že bych už dál nevěděla, o čem psát, ale už to prostě opravdu nestíhám... ale budu psát hezky na pláži pod horkým sluníčkem... :-)
Tak se tu všichni mějte těch 10 dní krásně, bude se mi stýskat... :-(


Tom nebyl schopný vnímat nic z toho, co se kolem něj dělo.
Sebejisté pohyby lékaře, kterými zjišťoval Billovy životní funkce… jeho strohý hlas, jakým mluvil do telefonu... Davidův ustrašený pohled… to vše šlo jakoby mimo něj.
A ačkoliv upřeně hleděl na Billovu nehybnou tvář, nevnímal v tuto chvíli dokonce ani jeho.
Před zastřenýma očima mu probleskávaly zdánlivě obyčejné momenty z jejich života.
Znovu viděl sebe a své dvojče, jak se jako malí proháněli ve školce po zahradě… znovu slyšel jejich vášnivé debaty s učiteli ve škole. Opět cítil to radostné nadšení, když si spolu vedli z útulku jejich první štěně… a skličující bolest, když se rodiče rozváděli.
Všechno prožívali společně. Spolu oslavovali každé narozeniny, spolu jezdili na prázdniny a dovolenou, spolu prožívali každou jejich nemoc.
Spolu napsali svou první písničku a pak spoustu dalších, společná láska k hudbě je zavedla tam, kde dneska jsou.
Tak kde se stala chyba? Proč ho najednou Bill nepotřeboval v tomhle svém hloupém rozhodnutí, které před pár týdny udělal? Proč se Tom teď musí jen bezmocně koukat, jak jeho bratr… jeho dvojče… bojuje o život?

Zachraň mě! 9.díl

3. června 2009 v 1:18 | Majka
Dneska dávám nový díl Zachraň mě! (skoro) bez mých zbytečných řečí... snad jen zase velké dík Januli z twincest - blogu za její opětovnou bleskovou opravu, přesto, že jsem jí text posílala někdy v půl jedné v noci :.)

No... a i když sem tuhle povídku vždycky dávám v určený den v 8 ráno... tak se mi nějak povedlo dát ji na blog už teď a prostě mi to nějak nejde změnit... ale vždyť je to jedno, ne? Proč to vlastně tak řeším? :-)))


"Tome!" Bill se s úsměvem ohlédl za sebe. "Tomi, no tak, musíme si pospíšit!"
Na chvíli se zarazil, dlouhá tmavá chodba za ním vypadala opuštěně. "Tome…?"
Nejistým pohledem pátral po vysoké postavě svého bratra, ale tma všude okolo byla příliš temná, viděl sotva pár metrů před sebe. Proto úlekem skoro nadskočil, když se mu těsně u ucha ozval tichý šepot.
"Ty ses beze mě bál?"
Tomův horký dech ho šimral na krku, vnímal teplo sálající z jeho těla.
A pak ucítil jeho štíhlé ruce na svých bocích, jak si ho Tom pomalu otáčí tváří k sobě.
"Bál jsi se?" Upřený pohled jeho tmavých očí byl tak blízko… příliš blízko. Bill se nemohl ani nadechnout, natož promluvit.
"Tak řekni, Bille…" Tomova pootevřená ústa se milimetr po milimetru přibližovala k těm jeho. "Bojíš se?"
Bill chtěl přikývnout… a chtěl zavrtět hlavou… nezmohl se ani na jedno. Tomův horký vlhký jazyk opatrně přejel po jeho rozechvělých rtech a jemně vnikl mezi ně. Líně prozkoumával každý kousek Billových úst, obkresloval linii jeho zubů, dráždil, provokoval…
Tomovy ruce ho pálily na těle, měl pocit, že není místo, kterého by se nedotkly. Bill se třásl, jediné, co dokázal vnímat, byl jeho bratr. Vše ostatní ztratilo v tuto chvíli svůj smysl.

Zachraň mě! 8.díl

29. května 2009 v 8:00 | Majka
Tak je tu 8.díl týhle mý povídky... :-)
Předem se omlouvám, jestli bude působit trochu zmateně, ale poslední asi 4 dny mi blbne počítač a je fakt těžký soustředit se na to, co chci napsat, když mi během jedné věty třikrát problikne černá obrazovka :-) I proto se tu teď posledních pár dní neobjevily žádné nové články, ale snad se to už brzy vyřeší...
No... nebudu zdržovat...snad to i přes všechny tyhle potíže bude ke čtení... :-)


Tom ještě několik vteřin zaraženě hleděl na už zmlklý telefon. Tohle vypadalo vážně, David zněl opravdu naštvaně...
´Kruci, co se mohlo stát? Jako by nestačil tenhle průšvih s Billem, který je sám o sobě dost zlej, teď se ještě posere něco dalšího!´
Tomovi přišlo, že na něj padá celý svět ve své nejhorší podobě. Už od včerejšího odpoledne si připadal jako ve zlém snu, ze kterého se ne a ne probudit...

Ztěžka usedl na postel vedle spícího Billa. Třeštila mu hlava, necítil záda, svíral se mu žaludek zvyklý na pravidelný přísun potravin. Unaveně si promnul oči a na okamžik skryl tvář ve svých dlaních. Kdyby si tak mohl lehnout a spát...
Místo toho s povzdechem vstal a došel si do koupelny alespoň opláchnout obličej. Nic víc nestihl, pak už se vedle v pokoji ozvalo rázné zaklepání na dveře.

David netrpělivě postával na chodbě a znovu zamračeně pročítal celý článek. Stále doufal, že to celé je jen další nehorázný výmysl senzacechtivých novinářů, kteří se neštítí vůbec ničeho. Za svou kariéru to zažil už nespočetněkrát.

Zachraň mě! 7.díl

24. května 2009 v 8:00 | Majka
No... bylo to na poslední chvíli, ale 5-tidenní limit jsem přece jen stihla :-) Díl jsem dopsala včera večer a hned ho poslala Januli z TWC-blogu, která mi ho obratem poslala opravený zpět, takže jsem ráda, že to po sobě už nemusím znovu luštit a hledat případné chyby - čímž jí moc děkuju za její rychlost :-)
No a jinak... hezké počtení :-)

Tom pomohl Billovi do postele, naklepal mu polštář, omotal mu kolem chladného těla peřinu, pečoval o něj jako o malé dítě. Bill se i přes to, jak slabý se cítil, spokojeně usmíval. Líbila se mu pozornost, kterou mu jeho bráška věnoval.
Mlčky pozoroval, jak si Tom sundává kšiltovku, svléká mikinu a zouvá boty.

"Ty tady zůstaneš se mnou?"

"Myslíš, že bych tě tu po tom všem nechal samotného? Posuň se kousek..."

Tom dělal všechny pohyby tak nějak automaticky, na jeho tváři se nepohl ani sval, vlastně na bratra ani nepohlédl, když mu odpovídal. V džínách a triku si lehl vedle Billa a bez jediného náznaku úsměvu se mu konečně zadíval do očí.

"Nemysli si, že to nechám jen tak. Že tě nechám pokračovat v tom, co děláš. Sice jsi mě teď přesvědčil, abych nevolal sanitku, ale to neznamená, že to ještě nemůžu udělat... když se to nezlepší. Jasný, Bille?"
Bill sklopil provinile oči.
"Tome... promiň, nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo..."
"A na co si, sakra, myslel, když jsi s celým tím nesmyslem začal? Já pořád nemůžu pochopit, jak tě něco takovýho mohlo napadnout!"

Zachraň mě! 6.díl

19. května 2009 v 8:00 | Majka
Toma na cestě ke svému hotelovému pokoji nezastavila jen tlumená rána, která se ozvala z Billova pokoje. Byl to hlavně náhlý nepříjemně úzkostný pocit, který se mu rozlil celým tělem a donutil ho ustrnout uprostřed pohybu. Jako ve snu se otočil zpátky a několik okamžiků zíral na jen pár metrů vzdálené zavřené dveře. V hlavě mu hučelo, nebyl schopen jediné rozumné myšlenky, když se nejistě vydal chodbou zpět.

Přede dveřmi se opět zastavil. Měl nutkání okamžitě vrazit dovnitř a přesvědčit se o tom, že je Bill v pořádku… zároveň však tušil, že tomu tak není a měl neuvěřitelný strach vejít.
Váhavě zdvihl ruku a krátce zaklepal. S nepatrnou nadějí se zaposlouchal do tíživého ticha rozléhajícího se všude kolem. Neozvalo se vůbec nic, ani jediný zvuk, který by svědčil o přítomnosti někoho za zavřenými dveřmi.
Tom zaklepal ještě jednou, ale tentokrát už ani neočekával, že by mu Billův hlas odpověděl. Proto zároveň s tím sáhl do kapsy svých džínů a vytáhl kartu od bratrova pokoje.
Třásly se mu ruce, když ji zasouval do zámku. A v jeho tváři byly jasně čitelné obavy, když uslyšel známé cvaknutí a dveře se poslušně otevřely.

Zachraň mě! 5.díl

14. května 2009 v 8:00 | Majka
Tak 5. díl je tady... Musím se přiznat, že je to pro mě docela zvláštní zkušenost - psát vícedílnou povídku. Až doteď jsem vždy psala jen jednodílovky, a i když byly třeba rozdělené na 2 nebo dokonce 3 části - vždycky byly zveřejněné až po dopsání.
Teď tu (a na twincest-blogu) zveřejňuju jednotlivé dílky, aniž bych tušila, o čem budu psát v díle dalším... :-)
Jo a zapomněla jsem dodat, že u všech zatím zveřejněných dílů moc děkuju Januli z TWC-blogu za betaread!



Bill seděl schoulený v křesle ve svém hotelovém pokoji a po tváři mu stékaly dvě osamělé zoufalé slzy, třásl se.
Bylo to přesně to křeslo, ve kterém předtím celé odpoledne odpočíval Tom. Ten tu teď však už nebyl. Odešel. Přesto měl Bill stále ještě před očima jeho poslední pohled plný zklamání, stále mu v uších zněl bratrův křik...

Flashback

"Ták... podívej, co jsem objednal! Hmm, to vypadá dobře... Je tu tvoje milovaná sýrová pizza, pak palačinky, špagety, spousta..." Tom sáhl do papírové krabičky, "...mňam! Spousta výborných hranolek a nezapomněl jsem ani na vanilkový shake a zmrzlinu!"
Tom ještě jednou hrdým pohledem přejel celý stůl. Nechybělo nic. Vítězoslavně upřel zrak na Billa, který se tvářil jako hromádka neštěstí.
"No tak, Bille... pojď! Můžeš si vybrat, co chceš. Cokoliv... Nebo máš chuť ještě na něco jiného? Řekni si, seženu to. Dal by sis raději nějaké ovoce? Nebo..."
"Tome, já..."
Tom jako by své dvojče ani nevnímal. Přisedl si vedle Billa na postel a ztišil hlas.
"Když něco z tohodle hezky sníš, mám pro tebe ještě odměnu." Tajuplně se usmál a sáhl pod svou zbytečně velkou mikinu. Před Billem přistál ohromný pytlík s gumovými medvídky.

Zachraň mě! 4.díl

9. května 2009 v 8:00 | Majka
Tak dneska bez mých zbytečných řečí... prostě 4. díl povídky je tu a snad se vám bude alespoň trochu líbít. Je trošku delší, než ty předchozí :-)


Bill si nepamatoval, jak se dostal do svého pokoje.
Nevnímal příjemně teplou náruč svého bratra, který ho opatrně vytáhl z auta a nastoupil s ním do výtahu. Nevnímal ani jeho polekaný pohled, kterým co chvíli sklouzával k Billově bezvládně zakloněné hlavě a neslyšel tichá povzbuzující slůvka plynoucí z Tomových úst... Tom sám nevěděl, komu z nich dvou jsou ve skutečnosti určena...

Jakmile se ocitli v bezpečí za dveřmi hotelového pokoje, Tom si trochu oddychl.
S až zarážející něžností položil Billa na postel a na chvíli se upřeně zahleděl do jeho tváře. Vypadal tak ztraceně mezi nadýchanými, bíle povlečenými polštáři. Tak nehybně... tak... mrtvě! Tomovi se až zadrhl dech a srdce vynechalo jeden úder... Váhavě zdvihl ruku a opatrně ji přiložil Billovi na krk do míst, kde tušil tepnu. Úlevou zavřel oči, když pod svými prsty ucítil slabý tepot.
V tu samou chvíli sám nad sebou zavrtěl nevěřícně hlavou a trochu vyděšeně stáhl ruku zpět. Co ho to proboha napadá? Samozřejmě, že je Bill v pořádku. Musí být. Jen... jen si potřebuje odpočinout a pořádně se najíst. A o to už se Tom postará. Bude to ok...

Zachraň mě! 3.díl

4. května 2009 v 8:00 | Majka
Tak po super víkendu (o kterým více napíšu nejspíš ještě během dneška) je tu opět další díleček Zachraň mě! :-) Jak jsem už psala u toho předchozího, tyhle první 3 díly měly být vlastně jeden, takže zase předem varuju před rozvleklostí děje :-)


Ze všeho nejdřív se musejí dostat do hotelu. Tom ještě nevěděl, co přesně řekne ostatním klukům a Davidovi, ale bylo mu jasné, že v tomhle stavu se Bill prostě nemůže vrátit zpátky ke stolu.
Jestli se předtím bráška držel a snažil se tvářit, že se nic neděje, teď jako by na něj dopadla všechna jeho bezmoc a vysílení. Jako by si svou zpovědí konečně dovolil ukázat se tak slabým, jak se doopravdy cítil. Jako by od této chvíle předal Tomovi veškerou zodpovědnost za to, co s ním dál bude...

Celou svou vahou se opíral o své dvojče, rukama ho pevně objímal pod mikinou. Slzy na jeho tvářích už osychaly a Bill vyčerpán silnými emocemi, pláčem a v neposlední řadě i zoufalým nedostatkem jídla, pomalu usínal v jeho náručí.
Proto sebou polekaně trhl, když se Tom od něj zničehonic kousek odtáhl, aby mu viděl do obličeje.

"Bille? Musíme odtud, každou chvíli může někdo přijít. Zvládneš se sám obléknout?"

Ještě než Bill stihl jakkoliv odpovědět, pochopil Tom jediným pohledem, že v tuto chvíli není moc věcí, které by jeho bráška zvládl sám udělat.
Opět ucítil nepříjemně svíravý pocit, který ho na chvíli zbavil veškerých rozumných myšlenek i možnosti nadechnout se. Trvalo to však jen pár sekund. Silou vůle se Tom donutil vzpamatovat a myslet čistě prakticky.

Zachraň mě! 2.díl

29. dubna 2009 v 8:00 | Majka
No, uběhlo 5 dní, takže tu jsem s 2. dílkem Zachraň mě!...:-)
Abych se přiznala, tak původně byly první 3 díly spojené v jeden, ale bylo to moc dlouhý, tak jsem to takhle rozdělila. Takže vám to teď možná bude připadat poněkud rozvleklý... ale snad to přežijete :-)
Taky je:


Bill se pomalu zvedl ze země. Musel se opřít o Tomovo rameno, aby se mu vůbec podařilo postavit se na nohy. Cítil se strašně slabý a naprosto vyčerpaný. Beze slova obešel své dvojče a roztřeseně se vydal k umyvadlu, aby se zbavil kyselé pachuti v ústech a spláchl pot z čela. Nenáviděl ten schvácený obraz svého obličeje, který mu nabídlo zrcadlo visící na zdi.

"A to je jako všechno?" Ozval se za ním po chvíli Tomův hlas.
"To je všechno, co mi k tomu řekneš? Sakra, Bille, podívej se na sebe! Vždyť už ani nemůžeš pořádně chodit, celej se třeseš!!!" Tom ani nevnímal, že začíná křičet. Ve svém podvědomí cítil neskutečný strach. Strach a vinu. Tyhle dva pocity v něm rostly a sílily a on nevěděl, jak se s nimi vypořádat.

"To za chvíli přejde... vždycky to tak je..."
Pokud chtěl Bill bratra svou odpovědí uklidnit, povedl se mu pravý opak.

"Takže ono to přejde?" Ironický tón Tomova hlasu přešel okamžitě zase k hysterickému křiku. "Ono to přejde! Zatraceně, Bille, copak to nechápeš?!? Musíš s tím přestat! Hned!"

Zachraň mě! 1.díl

24. dubna 2009 v 8:00 | Majka
Tááák... slibovaný 1. díl povídky je tady... a já se musím přiznat, že pokaždé, když takhle něco zveřejňuju, tak mám trochu mrazení v zádech :-) Ale už to nebudu okecávat... tady je:


Už podruhé a tentokrát o mnoho rázněji zabušil Tom na zavřené dveře záchodové kabinky patřící k restauraci, kam si celá kapela společně s manažerem a zástupcem jejich nahrávací společnosti vyšli na oběd.

Billovi se s nimi nechtělo a do poslední chvíle hledal všemožné výmluvy, ale David byl nekompromisní. Doslova svému svěřenci nařídil, aby se koukal obléknout a za půl hodiny čekal připravený v hotelové hale. Bill se po jeho odchodu ještě nějakou chvíli vztekal a v očích ho pálily slzy ponížení, ale věděl, že v tomhle případě musí uposlechnout.

Tom celému jejich výstupu jen s nesouhlasným výrazem přihlížel.Tušil, proč se jeho bráška tak vehementně brání společnému jídlu... a když se Bill po pozření posledního sousta celý bledý zvedl od stolu a napůl úst utrousil poznámku o toaletách, nabyl jistoty. Právě proto se i on sám po chvíli sebral a s omluvným úsměvem zamířil za svým dvojčetem.

"Bille! Sakra, otevři, slyšíš!" Byl rád, že v prostorné, luxusními dlaždičkami obložené místnosti, bylo liduprázdno, těžko by někomu vysvětloval, proč se domáhá vstupu do malé kabinky za svým bratrem. I když... náhodnému svědkovi by asi bylo brzy jasné, že černovlasý mladík tam nešel jen vykonat svou obvyklou potřebu...

Zachraň mě - vícedílná FF

23. dubna 2009 v 11:33 | Majka
Tak jsem měla včera rozhovor po mailu s Janulí z twincest-blogu a po delším uvážení jsem se rozhodla, že tam začnu uveřejňovat jednu mou vícedílnou povídku :-)
Jmenuje se Zachraň mě (teda původní název byl jiný a daleko výstižnější, ale mě se nelíbil, pak jsem chtěla dát to známé "Rette mich", ale já mám raději české názvy, takže nakonec jsem skončila u tohoto), mám napsané zatím 4 díly a jen doufám, že jsem se "neuvázala" k něčemu, co nebudu zvládat.
Povídka se bude objevovat jednou za 5 dní, takže mám trošku náskok, abych mohla dál "tvořit" a snad mě neopustí inspirace a já budu schopná dodávat další díly včas.
Sem na můj blog budu dávat každý díl vždy o 1 den dřív, než se objeví na twincestu, no a protože tam bude 1. díl prý v sobotu, taky se objeví hned zítra...
Téma je možná trošku ohrané, děj možná trochu rozvleklý, ale já to asi jinak neumím... :-)
Vůbec netuším, s jakými se to setká reakcemi, takže tím se nechám překvapit :-)

Zatím tedy jen úvodní obrázek... opět jsem neodolala a použila jsem tu úžasnou malůvku od Allegator, která tu je jen o pár článků níž... ale to snad nevadí, že ji sem dávám zase :-)

 
 

Reklama